Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha je řazena od jejího vzniku v r. 1938 mezi přední zdravotní zařízení v České republice. V roce 1994 se stala příspěvkovou organizací a otevřela se i civilnímu obyvatelstvu. Jejím zřizovatelem je Ministerstvo obrany České republiky.
V ÚVN je poskytovaná zdravotnická péče nejen obyvatelům regionu Prahy 6, ale v řadě subspecializací i nadregionálně. ÚVN působí také jako výcvikové, vzdělávací a odborné léčebné zařízení Armády České republiky, posuzuje zdravotní stav vojáků v činné službě a žadatelů o vstup do Armády ČR. Svým pacientům poskytuje veškeré zdravotnické služby s výjimkou dětského lékařství, porodnictví, kardiochirurgie a léčby popálenin. Na klinikách a akreditovaných odděleních ÚVN probíhá pregraduální i postgraduální výuka v nosných oborech nemocnice, především v neurochirurgii, abdominální chirurgii, gastroenterologii, diabetologii, očním , ORL lékařství a oblasti infekčních chorob. V nemocnici pracuje v současné době 9 klinik a přes dvě desítky odborných oddělení. Statut kliniky mají chirurgie, neurochirurgie, interní obory, ORL, oční, onkologie, anesteziologie a resuscitace a traumatologie pohybového aparátu a infekčních nemocí. Kvalita a bezpečnost poskytované péče je v Ústřední vojenské nemocnici v souladu s mezinárodními principy. Nemocnice disponuje 666 lůžky, z toho 469 standardními, dále lůžky následné péče. ÚVN pečuje také o několik desítek válečných veteránů.
Historie ÚVN
Nová etapa ve vývoji vojenské zdravotnické služby nastala samozřejmě po 28. říjnu 1918. V osmdesáti letech od tohoto data se v našich dějinách vystřídalo již několik naprosto odlišných vývojových období. První z nich bylo slibné, odehrálo se v demokratických podmínkách, i když mladá republika musela začínat více jak skromně. Bohužel první Československá republika existovala pouze 20 let. Její soumrak nastal paradoxně v době, kdy se plně rozbíhala i činnost v chloubě čs. vojenské zdravotnické služby – novostavbě Masarykovy vojenské nemocnice v Praze.
Páteř mírové vojenské zdravotnické služby v 1. ČSR tvořila síť 12 divizních (od 2. pol. 30. let sborových) nemocnic. Ve větších posádkách byly dále zřízeny posádkové nemocnice. Zdravotnická služba disponovala třemi sklady – Josefov , Hodonín, Liptovský Mikuláš. Přednostou vojenské zdravotnické služby byl téměř celou po dobu MUDr. Ludvík Fisher.
Před divizní nemocnicí č. 1, sídlící dále v objektech na Karlově náměstí, vyvstaly nové úkoly. Stala se hlavním vojenským zdravotnickým ústavem v republice. Od roku 1927, kdy byla založena Vojenská lékařská škola pro důstojníky zdravotnictva z povolání, zajišťovala podstatnou měrou její odbornou medicínskou výuku. Ze špičkových odborníků divizní nemocnice 1 se rekrutoval učitelský sbor školy.
Významným milníkem na cestě k modernímu vojenskému zdravotnictví u nás bylo vybudování Ústavu pro válečnou chirurgii při I. chirurgické univerzitní klinice prof. Arnolda Jiráska. Rozhodnutí o stavbě nové pražské vojenské nemocnice vzešlo v roce 1925. Iniciovaly jej parlamentní kruhy, které tak pozdravily jubileum 75. narozenin prezidenta republiky. Národním shromážděním tak byl tak přijat zákon č.68/1925 Sb., kterým se k „Všeobecné nemocnici v Praze připojuje vojenská nemocnice v Praze II a zřizuje se Masarykova vojenská nemocnice“.
Ministerstvu národní obrany se podařilo již v roce 1927 dohodnout koupi pozemků pro novou nemocnici v prostoru Břevnova – „Na Bateriích“ o rozloze 13,60 hektarů. Konkrétní situace však dokonce spěla k naprosto jinému řešení: ministerstvo zdravotnictví se začne orientovat na novou výstavbu všeobecné nemocnice v Motole a vojenská správa si ponechá původní objekt na Karlově náměstí, provede v něm adaptace, včetně stavby nového chirurgického pavilonu. V roce 1935 měly práce začít. Dlužno podotknout, že do oddalování nové výstavby se promítaly jak úsporná opatření v působnosti ministerstva obrany, tak dopady hospodářské krize z počátku 30. let.
Ve stejném roce (1935) však nastal v řešení situace zásadní obrat. Vládním rozhodnutím byla stanovena odhadní cena za (15 mil. Kč) a v rozpočtu vyhražena částka na stavbu nemocnice nové.
Po více jak deseti letech od přijetí zákona o zřízení Masarykovy nemocnice stavba započala. Řídila se vítězným projektem Ing. arch. B. Adámka z Prahy Dejvic z roku 1930. Jeho návrh nejlépe splňoval představy zadavatele o nemocnici, která vedle role moderního medicínského centra plní úkoly vojenského kasárenského objektu s reálnými mobilizačními povinnostmi (a právě tuto prověrku podstoupila nemocnice velmi záhy po svém otevření – na podzim roku 1938).
Kontakt:
| Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha U Vojenské nemocnice 1200 |
| Praha 6 |
| 169 02 |
+420 973 208 333,
+420 973 203 023