Benzodiazepiny (BZD) jsou lékem první volby při nespavosti. Jsou to vysoce účinné látky s účinkem anxiolytickým, sedativním, antikonvulzivním, myorelaxačním a amnestickým. Řadí se mezi jednu z nejčastěji předepisovaných skupin psychofarmak, především pro svou rychlou a značně specifickou účinnost. Bohužel se často setkáváme s jejich nadužíváním a zneužíváním.
Benzodiazepiny nikdy nepodáváme při nejasné indikaci, snažíme se vyhnout dlouhodobému podávání a vysokým dávkám, vysazujeme vždy postupně!
Indikace benzodiazepinů
-Úzkostné a fobické poruchy, psychická reakce na stres, smíšené úzkostně depresivní poruchy;
-akutní neklid – agresivita různého původu (např. mánie, schizofrenie, somatická onemocnění aj.);
-odvykací příznaky a detoxikace v rámci alkoholových a barbiturátových závislostí;
– poruchy spánku, insomnie;
-epilepsie, status epilepticus;
-akatizie, svalové spazmy a spasticita.
Kontraindikace benzodiazepinů
– Přecitlivělost na benzodiazepiny,
– myasthenia gravis (s výjimkou tofizopamu),
– akutní intoxikace alkoholem, hypnotiky, psychofarmaky, analgetiky a jinými látkami s tlumivým účinkem na CNS,
– gravidita a laktace,
– alkoholová či drogová závislost,
– syndrom spánkové apnoe, míšní a mozečková ataxie, těžké postižení jater a ledvin, chronická respirační insuficience.
Nejčastější nežádoucí účinky
– Denní únava a ospalost, ovlivnění pozornosti – zvýšené riziko dopravních nehod!;
-ataxie, zmatenost, závratě, hypotenze, tendence k pádům;
– dechová nedostatečnost (zvláště po kombinaci s látkami tlumícími CNS);
-paradoxní uvolnění vzteku, podrážděnosti, agresivita, euforizace, nespavost;
– tzv. amotivační syndrom – apatie a nechuť k samostatnému řešení problémů.
Vznik závislosti a abstinenční syndrom
Při dlouhodobém a pravidelném podávání vyšších dávek BZD dochází k rozvoji tolerance a vzniku závislosti. Léčba závislosti je obvykle dlouhodobá a obtížná, proto je velice důležitá prevence. BZD by se měly používat, jen pokud jsou nutné a neexistují-li bezpečnější alternativy. Celková doba podávání by měla být ohraničena na co možná nejkratší časové období (nejčastěji se uvádí 4–6 týdnů). K rozvoji závislosti jsou predisponováni pacienti s chronickými somatickými chorobami (zvláště spojenými s bolestí), dále pacienti s poruchou osobnosti, se syndromem alkoholové či jiné závislosti a pacienti s chronickými poruchami spánku.
Po náhlém odejmutí benzodiazepinů se objeví odvykací syndrom, mohou se vyskytnout tzv rebound fenomény – anxieta, nespavost, strach, neklid. K nejčastějším příznakům odvykacího stavu patří podrážděnost, pocení, nauzea a zvracení, třes, bolesti hlavy, svalové napětí, dysforie, nespavost, tenze, palpitace. Těžké abstinenční symptomy zahrnují deliria, stavy zmatenosti, epileptické záchvaty, psychotické stavy s halucinacemi či paranoiditou. Pro prevenci rozvoje odvykacího stavu je nejdůležitější postupné snižování dávek BZD (několik týdnů). Vzniklý abstinenční syndrom nejčastěji mírníme opětovným nasazením BZD, doporučována jsou také antiepileptika (např. karbamazepin).
Intoxikace
Klinicky se projeví ospalostí, smazanou artikulací, svalovou hypotonií, útlumem dechového centra, možnými myoklony až kómatem za poklesu TK a zpomalení pulsu. V terapii je využíván antagonista benzodiazepinových receptorů – flumazenil.
Přehled nejčastěji používaných benzodiazepinů
Alprazolam – pro svůj vysoce specifický anxiolytický účinek je využíván k léčbě úzkostných poruch spojených s depresí, panické poruchy, možná je i krátkodobá terapie nespavosti neurotického typu.
Diazepam – silné účinky anxiolytické, ale výrazně působí i hypnoticky, antikonvulzivně či myorelaxačně. Nástup účinku je velmi rychlý. Využíván je k léčbě agitovanosti s psychomotorickým neklidem, úzkostných stavů, u status epilepticus, u spastických stavů. Dávkování je individuální, rozpětí široké – 2–50 mg, maximum dávky podávat na noc.
Bromazepam – podobné účinky jako diazepam, popisován je i antidepresivní účinek, využíván je při předoperační sedaci.
Klonazepam – kromě anxiolytického působení je využíván i jeho antikonvulzivní efekt, indikován u záchvatovitých onemocnění. Využíván k léčbě odvykacího stavu při závislosti na alkoholu.
Oxazepam – popisovány jsou minimální vedlejší účinky, proto také často využíván pro ambulantní pacienty. Indikován je u úzkostných poruch.
Tofizopam – nepůsobí myorelaxačně, proto lze využít i u pacientů s myopatií – včetně myasthenia gravis.
Nitrazepam – dlouhodobě účinné hypnotikum používané při nočním či předčasném probouzení
Flunitrazepam – středně dlouho působící hypnotikum používané při obtížném usínání (význam jen historický, pro riziko zneužití a dlouhodobé účinky se již dlouho nepoužívá)
Zdroj: www.wikiskripta.eu